Bike Babí Léto

5.září 2009

Výsledky

Komentář:

55 km, převýšení 1600m, zataženo a déšť, 17°C

Jelikož poslední závody Kola pro život se jeli až na Moravě a dle tréninkového plánu jsem o víkendu měl absolvovat nějaký závod, tak jsem hledal v okolí nějaký MTB maratón. Jediný přijatelný závod se odehrával ve městě Chrastava kousek od Liberce. Malý maratón, který pořádal cyklistický klub z Liberce, sliboval zajímavou projížďku Jizerskými horami s menším počtem závodníků, ale trasu s větším převýšením. Ze tří možných tras jsem zvolil střední, tedy padesát pět kilometrů. Kdybych jen tušil, jaký bude výsledek závodu, tak bych si účast asi rozmyslel. Ale i toto patří k cyklistice, není to nic dramatického a nakonec to dopadlo docela dobře.

Začátek závodu byl už v deset hodin, takže odjezd z Prahy jsem si naplánoval na šestou hodinu. Počasí sobotního rána bylo poměrně nepříznivé, zataženo a chladno. Po příjezdu do Chrastavy mě pořadatelé poslali na parkoviště, kde jsem zaparkoval jako první. Po prezentaci a návratu k autu, se už parkoviště začalo zaplňovat. Obloha byla stále zatažená a lehce mžilo. Po přípravě a po malé před závodní projížďce jsem mokrý dres převlékl a vyrazil na start. Startovní pole trasy 55 km čítalo asi něco kolem stopadesát závodníků. Na startu jsem měl poměrně dobrou pozici, stál jsem kousek os startovní čáry.

Po odstartování se vyrazilo vpřed, já jsem začal postupně zrychlovat a řadit na vyšší rychlost. Při řazení přesmykačem na velký převodník mi řetěz přepadnul až k pedálu a než se mi podařilo pomalým šlapáním řetěz dostat zpět na své místo, tak mi spousta závodníků poodjelo. Začátek byl dost rychlý a já skoro nestíhal, snažil jsem se postupně zvyšovat rychlost, ale byl jsem nucen akceptovat rychlost pelotonu a pádit také. Po průjezdu městem začalo první stoupání. Rychlost se konečně snížila a horda cyklistů se začala drápat vzhůru. První část vedla po asfaltu, takže se jelo dobře. Na vrcholu následoval lesní rovinatý úsek a občasným sjezdem. Někde asi od šestého kilometru začalo dlouhé osmikilometrové stoupání po mokré lesní cestě. Stále lehce pršelo, všichni už byli celí mokří a postupně i od bahna. Jak se stále více stoupalo, tak cesty byly horší a bahnitější. Jízdou v terénu se vytvořily skupinky závodníků a spolu jsme se prodírali lesem. Po krátké klidnější jízdě jsme dorazili pod kopec, který jsme museli překonal chůzí. Někteří zkoušeli kopec vyjet, ale po chvilce do vzdali. Na kopci se dalo již sednout na kolo a jet. Cesta byla stále špatně sjízdná, mírné stoupání a kamenitý podklad. Bylo nutné řadit na nejlehčí převody a pomalu překonávat nástrahy trati. Právě při řazení lehkých převodů se mi to nedařilo a musel jsem za jízdy lehce seřizovat. I po seřízení mi velká kolečka přeskakovala mezi sebou a nešlo pořádně šlapat. Byl jsem nucen zastavit a seřídit přehazovačku opticky, aby řetěz správně procházel přes kolečka. Při dalším řazení už to bylo mnohem lepší, ale skupinka mi poodjela a ti, kteří se právě pohybovali okolo mě, měli pomalejší tempo. Při vhodném okamžiku jsem je předjel a pokračoval sám.

Nějakou dobu jsem jel úplně osamocen a pouze šipky mi udávali správný průjezd Chrastavou, kam jsme se vrátili z lesa. Na občerstvovací stanici jsme měli v nohou už dvacet tři kilometrů. Vzal jsem si od pořadatelů iontový nápoj a z kapsy na dresu kousek energetické tyčinky. Ještě chvilka rovné silnice a zase zpět do terénu. V dálce byli občas vidět závodníci a já se k min pomalu blížil. Po nějaké době jsem pár závodníku dojel, takže se mi už jelo lépe a držel jsem tempo okolních závodníků. Projížděli jsme velmi těžkým terénem přes les, většinou se jednalo o bahnité lesní cesty. Stále slabě pršelo a mě už to bylo jedno, zatím se šlapalo dobře, tak jsem doplňoval energii a prokousával se trasou. Až k přehradě Mlýnice byla trasa skoro stejná. Tam na čtyřicátém kilometru následovalo občerstvení a začalo se stoupat po kamenité cestě na další kopce. Ve stoupáních jsem pociťoval nedostatek vzduchu, takže jsem musel zpomalit a trochu si odpočinout, ale na rovině jsem zase šlapal bez problémů. V těchto místech jsme se dostali až k větrným elektrárnám a projížděli přes louky a polní cesty. Závodníci z dlouhé trasy odbočili jiným směrem a já s ostatními zamířil zpět do Chrastavy. Kousek jsme popojeli po silnici a pak zase odbočili na polní cesty. Při výjezdu na vrchol jedné cesty jsem lehce doplnil energii a závodníci se mi nepatrně vzdálili. Následoval sjezd přes zarostlou polní cestu. Jedu a najednou letím vzduchem. S kolem jsem udělal kotrmelec a zapadnul na pravou stranu do nízkého křoví. Chvilku jsem seděl a odpočíval, několik cyklistů u mě přibrzdilo s otázkou: Jak je? Dobrý, už vstávám. Při zvedání unaveného těla jsem ucítil bolest v pravém boku a hlavně v rameni. Chytnul jsem kolo a začal ho tlačit, s pravou rukou přitisknutou na břichu se dalo docela jít. Do cíle mohlo chybět pár kilometrů, takže jsem si řekl, že to dojdu. Když jsem došel na rovný úsek, zkusil jsem jet s jednou rukou. Chvilku to šlo, ale po přejezdu silnice jsem se dostal na hrbolatou cestu, kde rameno dost bolelo. Zase jsem slezl z kola a tlačil. Při chůzi jsem potkal jednoho pořadatele a zdravotnici, kteří jeli k nějakému zraněnému. Ptali se, zdali jsem ten s tím otřesem mozku. Odpověděl jsem, že jsem pouze spadnul a bolí mě rameno. Po hmatové kontrole mi bylo oznámeno, že to bude zlomená klíční kost. Já jsem si to myslel. Oni pokračovali hledat zraněného a já směřoval k cíli. Po pár minutách mě zdravotnice dojela, své kolo nechala u pořadatele na trati, vzala moje kolo a do cíle nám chybělo pár set metrů. V cíli mi sundali z kola čip, zavolali záchranku a ruku zabalili do šátku. Než dorazila sanitka, tak jsem stačil ještě dojít k autu pro doklady a pro pár věcí na převlečení.

V sanitce jsem dostal infúzi, nějaký opiát proti bolesti a byl jsem odvezen do Liberecké nemocnice. Na pojízdných nosítkách jsem byl přemístěn do chirurgické ambulance, kde mě přendali na stůl a začalo vyšetření. Jelikož jsem byl úplně mokrý a klepal jsem se zimou, tak mě převlékli a přikryli dekou. Potom mě odvezli na rentgen. Klíční kost je zlomená ve střední části a lehce stranově posunutá. Na záda mi nasadili ortézu, která mi stahuje ramena dozadu a tím asi přidržuje klíční kost proti pohybu. Po ošetření jsem zavolal domů, aby z Prahy vyrazilo auto s řidičem navíc, protože jsem potřeboval odvést sebe a své auto. Zatímco jsem čekal na odvoz, tak jsem si došel do supermarketu koupit pití, na toaletě jsem si omyl obličej od bahna a vrátil se zpět do nemocnice. Odvoz mě přemístil do Chrastavy k autu, u Policie jsem si vyzvednu kolo a pak jsme zamířili do Prahy.

Závod byl hodně těžký a bolestivý. Je smůla, že pár kilometru před cílem jsem upadl. Několikrát během závodu jsem skoro upadl, ale vždy jsem to ustál. A to byla horší místa na pád. Teď budu mít delší dobu odpočinku od kola a vlastně jsem ukončil letošní cyklistickou sezónu.

Sportu zdar.

Pepa